Měli jsme pět ponorů. První den tři v národním parku na místě jménem Silfra. Nádhera. Super viditelnost. Bylo to teda dost náročný fyzicky i psychicky, tak jsem na sebe hrdá, že jsem to zvládla. Poslední ponor jsme měli v noci a je to fakt úplně jiný. I když to už člověk zná po dvou ponorech, tak to vypadá úplně jinak. A taky se mi při prvním ponoru něco stalo s tim dýchacím zařízením, takže jsem si pěkně vyzkoušela, jak se dělá záchranný výstup a to jsem taky ráda, že vím, že nezpanikařím a v pohodě si to vyřeším. Po tom nočním ponoru, když jsme vylezli z vody, byla úžasná polární záře, obrovská. Prostě nádhera
V neděli jsme pak měli navigaci a i já už umím s kompasem. :)
Před tím jsme byli na hlubokém ponoru, byli jsme v 25 metrech a to byl teda nářez na nervy trochu. Museli jsme jet někam jinam, protože místo, kam jsme chtěli bylo zamrzlé a tak jsme byli na takovým pidi místě, kde abychom šli do hloubky člověk musí do takovýho jakoby komínu ale jakoby šikmo. Nebylo pořádně místo na nohy, takže jsme pořád výřili bordel ze dna. Vidět bylo prdlajs. Do toho člověk ví, že si musí na cestě nahoru udělat tři minuty pauzu, takže nemůže jen tak vyplavat. No jako měla jsem v tu chvíli strach, ale jak jsme si pak ukazovali, že jsme v 25 metrech a dívali se na různý věci, co jsme s sebou měli, jak mění barvy, tak jsem se uklidnila a zbytek, když jsme vyplavali z toho tunelu a jen tak si plavali kolem, byl super.
Moc jsem si to užila. A taky jsem ráda, že jsme na kurzu byli jen dvě a instruktor, takže super individuální přístup a sranda. Hezky se o nás staral. Dělala jsem to s jednou portugalkou, co je stejně stará jako já a bydlí v Reykjavíku. Tak zase vyrazíme
A snad budou brzy fotky!!!
Žádné komentáře:
Okomentovat