Vše sbaleno

Tak už mam sbalene všechny věci. Vypada to, ze bych se mohla vlezt do kufru i se vsema darkama, co jeste musím koupit.... :) a zítra do Reykjavíku! Hurá 

Za týden

Tak za týden už me mate zpět v Rosicich. Hrozne to uteklo.

Zítra jdu naposledy do práce.

Moc se mi ale nechce, je tady krasne :)

Posledních par dnu

Tak už se mi to tady krátí. Už jen čtyři pracovní dny a pět dni v Reykjavíku 

Pocity jsou smíšené.

Aby i vaše pocity byly smíšené, posílám fotku tradičního islandského jidla. Které se teda už moc nejí, ale turisty je vyhledavano. Ja jsem naštěstí měla zrovna volno a dopravala jsem si k obědu boruvkovy koktejl v Modré laguně. Nelituji!

Západy slunce

Jeste jedna porce ledu

Včera jsme se zase byly s holkama podivat v ledovcove laguně. Je neuvěřitelný, jak je to tam pokaždé jiný 

Podzim

Tak přílet 6. října 

Velryba

Na Facebooku té společnosti, se kterou jsem byla na velrybach, se objevila fotka z toho dne, kdy jsme byly. To je ona. Velryba :)

Bouře obrovská

O víkendu nám tady trosku řádilo počasí. Hlavne teda v neděli. Ja jsem nevytahla paty z domu. Radana slyšela vítr přes skype, ona to dosvedci.

Na celem Islandu byla bouře. Ono teda nepršelo ani nesnezilo, aspon kolem Reykjavíku a na jihu, ale vítr byl teda fakt hroznej. 

Silnici od nás z hotelu směr RVK museli zavřít. Ted na jednom míste kus silnice chybi. Těžko říct proč. Je tam místo asfaltu jen to, co bylo pod nim. Silnice byla zavřena, protože vzduchem poletovalo dost velké množství docela velkých kamenů. Do hotelu a do restaurace přicházeli lidi se skrabanci na obličeji, protože jim kameny rozbily okynka u aut. Coz bohuzel asi budou muset zaplatit, protoze autopujcovny maji v pravidlech, ze s pujcenym autem nesmite jet na jih Islandu, kdyz fouka velky vitr. chudaci lidi, jak to meli vedet... Ono je to totiž tak, ze si jedete a všude kolem vás jsou lavova pole a nejednou už je kolem vás jen pisek.

Asi 70 lidi muselo přepsat ve skole, která je vedle. Filmová crew musela byt evakuovana vrtulníky z ledovce, kde natáčí.

V RVK v pondělí opravovali par domu a všude je bordel z nezajistenych popelnic. Všechny nedělní tours byly zrušeny. V pondělí porad foukalo tak, ze mi cesta, která normálně trva deset minut, trvala skoro pul hodiny. Posilovna

V Akureyri se ztratila paní, co se šla projít. Zacal foukat vítr a nebylo vidět na cestu a bohužel zvolila spatny směr. Ale našli ji. Musím říct, ze záchranáře tady mají fakt dobry. Minuly týden se tady ztratil borec, co šel sám na ledovec. Našli ho v jednu rano totálně promrzlyho, ale jinak mu nic není. V naprosté tmě a v hodne těžkých podmínkách ho dokazali najít během čtyř hodin. A to musíte počítat, ze sem nejdriv musí dojet.

Ja po ceste z RVK viděla jeden naprosto rozmasakrovany karavan. Asi ho sejmul kamen. 

Ja sama jsem po ceste měla ještě dvě menší písečné bouře. Nic moc, kdyz jedete mezi dvěma stěnama písku a jen slyšíte, jak to naráží do autobusu. Navíc tady je pisek napůl cernej. Hnus

Tento rok nebyla ani erupce, ani záplava. Tak možna tady ta bouře byla místo toho.

Na fotce je sloup sopecneho prachu a písku, jak se vali z Islandu tak, jak to viděla NASA

Pondělní výlet

V pondělí jsem byla na koních.

Naštěstí nám dopoledne nefoukal vítr a dokonce bylo docela teplo. Svítilo sluníčko. Bylo to super.

Dostala jsem super koně jmenem Fidla, pravděpodobně se speciálním písmenem pro eF, které ale na ipadu fakt nemám. Hrozne moc se těšila, ze se někam jde, takže kdyz všichni jen seděli na koních a stali na míste a čekali, než se vyrazí, my dvě jsme preslapovaly a popochazely. Vydržela stát na moste vždycky asi tak 30 vteřin po tom, co jsem ji usmernila. Hned, jak jsme vyrazily, zjistila jsem, ze nic jiného, než byt hned za vedoucím koněm nepřichází u Fidly v úvahu :) což bylo hodne vtipný, kdyz jsme si udelali krátkou pauzu a ona se pak doslova natlacila mezi dva kone, kteří se dostali před nás. Kazdou chvíli se snažila dostat před vedoucího kone, což jsem ji nedovolila. To se totiž nesmí! No proste jsme si to moc užily :)

Odpoledne jsem dala druhou šanci Golden Circlu. Nepršelo! Svítilo slunce. Jen teda foukal vítr, ale to se dalo přežít.

O tom, jaky tady byl super vítr vám napíšu v dalším příspěvku.

Možna poslední výlet

Dnes mi konci poslední volno, které při práci na Islandu budu mit. Jako obvykle jsem jela do Reykjavíku. V sobotu jsem si udělala výlet na poloostrov Reykjanes.

Co nám říká Wikipedie? :)

Reykjanes (nebo Reykjanesskagi) je poloostrov na jihozápadě Islandu, nedaleko odReykjavíku. Ze severu ho omývají vody zálivu Faxaflói, na západě a jihu Atlantský oceán. Je 50 km dlouhý a 20 km široký. Se svou rozlohou okolo 1000 km² zabírá 1 % plochy země.

Na poloostrově se nachází několik rybářských městeček (viz níže), největším městem je Keflavík, u nějž se nachází mezinárodní letiště Keflavík a bývalá americká letecká základna.

Reykjanes je jen řídce porostlý vegetací, což je způsobeno silnou vulkanickou činností. Zvláště na jižní polovině Reykjanesu, u jezera Kleifarvatn a v geotermální oblasti Krýsuvík, se nachází velké množství horkých pramenů, solfatar a lávových polí.

V oblasti Svartsengi je vybudována geotermální elektrárna. Z kalových nádrží elektrárny vede potrubí do blízkých minerálních lázní Modrá laguna (anglicky Blue Lagoon, islandsky Bláa Lónið). Teplo z elektrárny je vedeno až do Reykjavíku, kde se používá mj. na vyhřívání silnic a chodníků.

Poblíž Grindavíku se přes údolí Álfagjá klene most Leifa Šťastného (postaven roku 2002), který byl pojmenován po slavném mořeplavci Leifu Eiríkssonovi. Údolí od sebe odděluje evropskou a americkou kontinentální desku.

Po ceste jsme se stavili do Modre laguny. Nejnavštěvovanější věc na Islandu. Ale přírodní lázně poblíž jezera Mývatn jsou mnohem hezčí, je tam min lidi a hlavne jsou přírodní. To Blue Lagoon není. Je postavena a voda v ni je zbytková voda z elektrárny, která stojí hned vedle. Ale i tak je ta voda fakt dobra. Bílé bahno jsem si dokonce koupila. Fakt děla hrozne jemnou pleť.

Co říká Wikipedie? :)

Modrá laguna (islandsky: Bláa lónið, anglicky: Blue Lagoon) jsou geotermální minerální lázně, nacházející se v lávových polích u městaGrindavík na poloostrově Reykjanes v jihozápadní části Islandu. Leží zhruba 13 kilometrů od mezinárodního letiště v Keflavíku a 39 kilometrů od hlavního města Reykjavíku.

Jedná se o významnou islandskou turistickou atrakci, která je mimo cestovní ruch využívána k léčebným účelům (balneoterapie). Teplé vody laguny (cca. 37–39 °C) jsou totiž bohaté na minerály, jako je oxid křemičitý a síra, a koupání je tak vhodné pro lidi trpící kožními nemocemi, jako je lupénka.^[1]

Laguna je napájena vodou z nedaleké geotermální elektrárny Svartsengi, která je obnovována každé dva dny. Přehřátá voda vyvěrající z podzemí je využívána k roztočení turbín, které vyrábí elektrickou energii. Po průchodem turbínami prochází pára a horká voda tepelným výměníkem, který zajišťuje horkou vodu pro město. Voda, která projde celým tímto systémem následně putuje do laguny, kde je využívána k rekreačním a léčebným účelům.

Na ceste zpět jsme se stavili u horkých pramenu Krýsuvík. Opět je to hrozne horky, takže si musíte dat pozor, kam slapete. Kdo se propadne do země, bude dost tezce popalenej.

Wikipedie potřetí, tentokrat ale jen anglicky, protože v češtině to není:

The geothermal area Krýsuvík is situated on the Reykjanes peninsula in Iceland. It is in the south of Reykjanes in the middle of the fissure zone on the Mid-Atlantic Ridge which traverses Iceland.

Krýsuvík consists of several geothermal fields, such as Seltún. Here solfataras, fumaroles, mud pots and hot springs have formed, the soil is coloured bright yellow, red, and green hues. Sulphur deposits were mined in 1722 - 1728 and in the 19th century. German scientist Robert Bunsen visited the site in 1845 and, based on research there, proposed a hypothesis on formation of sulphuric acid in nature.^[1]

Near the geothermal fields are several maars - craters created by the explosions of overheated groundwater. The unusual green-blue Grænavatn lake has formed in one of these maars. Test boreholes were made here in the early 1970s, some of the boreholes have turned into irregular, artificial geysers, one of which exploded in 1999, leaving a crater.^[1]

Krýsuvík is a popular hiking area and tourism infrastructure - such as wooden pathways - has been developed.

The biggest lake in the area, Kleifarvatn, began to diminish after a big earthquake in 2000; 20% of its surface has since disappeared. In this area there were some farms until the 19th century, after which they were abandoned. Only a small chapel, Krísuvíkurkirkja, built in 1857, remained, until it burned to the ground on January 2, 2010.

Z krýsuvíku mám hezčí fotky než, co jsem našla na internetu. Haha haha :)

Socha ptáka u těch utesů je vzpomínka na to, ze kdysi na Islandu žili ptáci podobní papuchalkum. Poslední z nich byl sezran myslím v roce 1864. Což Islandany dost vystihuje. Před par týdny tady našli vyplavenou velrybu. Myslím, ze kdekoliv jinde by se ji snažili dostat zpět do vody. Islandani ji snedli.

Poslední fotka je z me oblíbené kavárny, kde jsem zakončila sobotní odpoledne. Sedla jsem si ke stolu a co na něm neleží Vogue v angličtině!!! Takže místo otravneho čekání na Ingiho jsem jen poslala sms 'nespechej' :)