středa 18. září 2013

Možna poslední výlet

Dnes mi konci poslední volno, které při práci na Islandu budu mit. Jako obvykle jsem jela do Reykjavíku. V sobotu jsem si udělala výlet na poloostrov Reykjanes.
Co nám říká Wikipedie? :)
Reykjanes (nebo Reykjanesskagi) je poloostrov na jihozápadě Islandu, nedaleko odReykjavíku. Ze severu ho omývají vody zálivu Faxaflói, na západě a jihu Atlantský oceán. Je 50 km dlouhý a 20 km široký. Se svou rozlohou okolo 1000 km² zabírá 1 % plochy země.

Na poloostrově se nachází několik rybářských městeček (viz níže), největším městem je Keflavík, u nějž se nachází mezinárodní letiště Keflavík a bývalá americká letecká základna.

Reykjanes je jen řídce porostlý vegetací, což je způsobeno silnou vulkanickou činností. Zvláště na jižní polovině Reykjanesu, u jezera Kleifarvatn a v geotermální oblasti Krýsuvík, se nachází velké množství horkých pramenůsolfatar a lávových polí.

V oblasti Svartsengi je vybudována geotermální elektrárna. Z kalových nádrží elektrárny vede potrubí do blízkých minerálních lázní Modrá laguna (anglicky Blue Lagoon, islandsky Bláa Lónið). Teplo z elektrárny je vedeno až do Reykjavíku, kde se používá mj. na vyhřívání silnic a chodníků.

Poblíž Grindavíku se přes údolí Álfagjá klene most Leifa Šťastného (postaven roku 2002), který byl pojmenován po slavném mořeplavci Leifu Eiríkssonovi. Údolí od sebe odděluje evropskou a americkou kontinentální desku.


Po ceste jsme se stavili do Modre laguny. Nejnavštěvovanější věc na Islandu. Ale přírodní lázně poblíž jezera Mývatn jsou mnohem hezčí, je tam min lidi a hlavne jsou přírodní. To Blue Lagoon není. Je postavena a voda v ni je zbytková voda z elektrárny, která stojí hned vedle. Ale i tak je ta voda fakt dobra. Bílé bahno jsem si dokonce koupila. Fakt děla hrozne jemnou pleť.

Co říká Wikipedie? :)

Modrá laguna (islandsky: Bláa lónið, anglickyBlue Lagoon) jsou geotermální minerální lázně, nacházející se v lávových polích u městaGrindavík na poloostrově Reykjanes v jihozápadní části Islandu. Leží zhruba 13 kilometrů od mezinárodního letiště v Keflavíku a 39 kilometrů od hlavního města Reykjavíku.

Jedná se o významnou islandskou turistickou atrakci, která je mimo cestovní ruch využívána k léčebným účelům (balneoterapie). Teplé vody laguny (cca. 37–39 °C) jsou totiž bohaté na minerály, jako je oxid křemičitý a síra, a koupání je tak vhodné pro lidi trpící kožními nemocemi, jako je lupénka.[1]

Laguna je napájena vodou z nedaleké geotermální elektrárny Svartsengi, která je obnovována každé dva dny. Přehřátá voda vyvěrající z podzemí je využívána k roztočení turbín, které vyrábí elektrickou energii. Po průchodem turbínami prochází pára a horká voda tepelným výměníkem, který zajišťuje horkou vodu pro město. Voda, která projde celým tímto systémem následně putuje do laguny, kde je využívána k rekreačním a léčebným účelům.

Na ceste zpět jsme se stavili u horkých pramenu Krýsuvík. Opět je to hrozne horky, takže si musíte dat pozor, kam slapete. Kdo se propadne do země, bude dost tezce popalenej.
Wikipedie potřetí, tentokrat ale jen anglicky, protože v češtině to není:

The geothermal area Krýsuvík is situated on the Reykjanes peninsula in Iceland. It is in the south of Reykjanes in the middle of the fissure zone on the Mid-Atlantic Ridge which traverses Iceland.

Krýsuvík consists of several geothermal fields, such as Seltún. Here solfatarasfumaroles, mud pots and hot springs have formed, the soil is coloured bright yellow, red, and green hues. Sulphur deposits were mined in 1722 - 1728 and in the 19th century. German scientist Robert Bunsen visited the site in 1845 and, based on research there, proposed a hypothesis on formation of sulphuric acid in nature.[1]

Near the geothermal fields are several maars - craters created by the explosions of overheated groundwater. The unusual green-blue Grænavatn lake has formed in one of these maars. Test boreholes were made here in the early 1970s, some of the boreholes have turned into irregular, artificial geysers, one of which exploded in 1999, leaving a crater.[1]

Krýsuvík is a popular hiking area and tourism infrastructure - such as wooden pathways - has been developed.

The biggest lake in the area, Kleifarvatn, began to diminish after a big earthquake in 2000; 20% of its surface has since disappeared. In this area there were some farms until the 19th century, after which they were abandoned. Only a small chapel, Krísuvíkurkirkja, built in 1857, remained, until it burned to the ground on January 2, 2010.

Z krýsuvíku mám hezčí fotky než, co jsem našla na internetu. Haha haha :)

Socha ptáka u těch utesů je vzpomínka na to, ze kdysi na Islandu žili ptáci podobní papuchalkum. Poslední z nich byl sezran myslím v roce 1864. Což Islandany dost vystihuje. Před par týdny tady našli vyplavenou velrybu. Myslím, ze kdekoliv jinde by se ji snažili dostat zpět do vody. Islandani ji snedli.

Poslední fotka je z me oblíbené kavárny, kde jsem zakončila sobotní odpoledne. Sedla jsem si ke stolu a co na něm neleží Vogue v angličtině!!! Takže místo otravneho čekání na Ingiho jsem jen poslala sms 'nespechej' :)



































































Žádné komentáře:

Okomentovat