Ve čtvrtek dopoledne jsme jely na koně. Vzaly jsme s sebou s Evčou Maju z Polska, protože přijela později, moc nezapadá do polské skupiny, tak jsme jí řekly, ať si domluví, aby měla volno s náma, aby se taky někam podívala. Bylo to trochu za dobrotu na zebrotu, ale třeba mi to vycistilo karmu...
Na koních bylo moc krásně, ale bylo to dost náročný. Tři hodiny na koňském hřbetě. Já si myslela, že ty koně prostě umí ten jejich krok, česky je to myslím mimochod, prostě tak nejak sami, a že je člověk jen pobídne. No není tomu tak. Jestliže na tom koni člověk nesedí správně, bude kůň klusat. Rozdíl mezi klusem a mimochodem je asi milion světelných let a hlavně několik kilo natřepaných, namožených a zatuhlých svalů. Jakmile kůň ale do mimochodu přejde, nic lepšího není a je to jako v bavlnce. Ovšem 100% mimochod se mi povedl asi jen dvakrát. Většinou jsme se s mojí herkou pohybovaly někde mezi mimochodem a klusem. Byl to můj druhý kůň. Prvního, který mimochod uměl krásně, jsem musela vrátit poté, co se kobyla rozhodla, že by mi mohla ukázat ještě další krok islandských koní, který je super rychlý, takže předběhnete celou skupinu ani se nenadějete. Dost se divila, když jsem chtěla zastavit a taky jí dost dlouho trvalo, než si dala říct. Nakonec teda zastavila a dělala jakože se nic nestalo. Škoda škoda. Mohly jsme spolu krásně mimochodit a mně by dnes nemusely bolet stehna a ramena.
Měly jsme ale krásné počasí a bylo mi vedro hrozně, protože jsem na sobě měla mikinu a šustku. A to už si prostě během jízdy nesundáte.
Bohužel se taky z koně nedá moc fotit
Žádné komentáře:
Okomentovat