Je to snad i nepopiratelné. Myslím, že lidský mozek ani neumí probrat tolik krásy a nejak rozumně to strávit. My jsme prostě jen s uzasem hleděly. A pořád jen řikaly, jak je vsechno úžasný.
Bylo to teda dost náročný. Ráno jsme se musely dostat stopem do Skogaru, asi 50 km a tam začít tůru o 27 kilometrech. Začaly jsme ji v deset. Dřív jsme se na start nedostaly. Stopovat na naší silnici byl větší problem než jsme myslely, takže prvních 11 km nám zabralo 40 minut. Pak už naštěstí auta zastavila rychleji. Ale prostě bylo porad ráno.
Do osmi jsme se musely dostat do cílové stanice, abychom stihly bus zpět. Jinak se odtamtud člověk přes ty řeky nedostane. Tak to byl trochu stres a taky to měří 27 km a průměrný čas je 8-12 hodin. My jsme měly štěstí na počasí, i když po cestě padala mlha a tak na deset minut sprchlo, ale to nebylo ani na pláštěnku. Taky jsme se obávaly, jaká bude zima, protože nahoře na hoře :) je o sedm stupňů méně než dole. Posílám tabulku převýšení, jen je tam start a konec cesty naopak, ale to si domyslíte. Je to 1046 m na 12 km.
Ale fakt jsme měly štěstí a bylo to v pohodě. Do cíle jsme dorazily v 18:06 :)
Jsem na sebe fakt hrdá, protože jsem to dala bez přípravy po šíleném týdnu v práci, kdy jsem dělala šest dní po sobě min 12 hodin denně.
Pořád jsem plná krásy a energie, která tam je. Kousek toho si asi dáme ještě jednou, ale ne celé. V srpnu to nestíháme a v záři tam už muže sněžit.
Jednu místu se říká Božská země a já se nedivím.
Žádné komentáře:
Okomentovat